Historie a současnost pasení ovcí s ovčáckými psy v ČR

Jsem už asi jeden z mála pamětníků, který byl u zrodu ovčáckých soutěží v pasení ovcí na území nynější České republiky a Slovenska a zůstal u toho celou dobu. Dovolte, abych trochu zavzpomínal a osvěžil paměť nejen sobě.

Pamatuji, že jsem se tenkrát zúčastnil skoro všech soutěží a pasení mě náramně bavilo. Měl jsem to ale i tak trochu v popisu práce, protože jsem v tu dobu působil nejprve jako pomocný vědecký pracovník a pak jako doktorand na Vysoké zemědělské škole v Praze Suchdole na katedře chovu skotu a ovcí a pomáhal jsem i s vedením cvičení v předmětu chov ovcí. Svoji kandidátskou práci jsem zpracovával na ovčácké škole v Nečtinech, kde se tenkrát učil bačou i Mirek Koško. Musím se o něm zmínit, protože pro pasení udělal mnoho. Je nejen další člověk, který se také v této branži pohybuje od samého počátku, ale je navíc praktik a mnohanásobný Mistr ČR v pasení jak z doby dávno minulé, tak současné.

Na území České republiky se s pomocí ovčáckých i pasteveckých psů ovce pásly od nepaměti. Páslo se tzv. “německým” (v Evropě je častěji označován jako francouzský) stylem, ovčák šel před stádem (nebo za stádem) a jeden nebo dva psi stádo jistili zboku (většinou němečtí ovčáci, skotské kolie, čuvači, maďarští psíci typu mudi nebo pumi, či různí kříženci). Dnes víme, že pastevecký pes se používá hlavně k ochraně stáda (případně k jištění pohybu stáda na pastvinu a zpět), ovčácký pes k manipulaci se stádem (hlavně přehánění z ohrady do jiné ohrady) a honácký k přemísťování (přehánění) stád (většinou po nějaké cestě). O rozdílech ve stylu práce těchto tří různých typů psů již bylo napsáno hodně.

První soutěže v pasení

První Národní mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů se konalo v roce 1973 v Nivnici. Tam zvítězil L. Krištof ze ŠZP Nový Jičín. I další tři ročníky byly v Nivnici. V roce 1975 vyhrál A. Rychtárek ze SS Libčeves, v roce 1978 J. Macků ze ZD Zdounky a v roce 1984 E. Mlynarčík z PP Netolice. Pak bylo mistrovství ČR přejmenováno na „otevřené“ i pro zahraniční účastníky. Uskutečnily se čtyři soutěže. Bohužel, ani jednou nepřijel žádný zahraniční účastník, dokonce ani Slováci. V roce 1986 a 1987 v Opatově mistrovství vyhrál V. Ostrovský ze ZD Vavř. Veselka, v roce 1988 v Biskupkách J. Pekárek ze ZD Opatov a v roce 1989 v Nečtinech M. Koško ze ZD Sobotka.

Rok Název akce Místo Vítěz
1973 První Národní mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Nivnice L. Krištof ŠZP Nový Jičín
1975 Druhé Národní mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Nivnice A. Rychtárek SS Libčeves
1978 Třetí Národní mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Nivnice J. Macků ZD Zdounky
1984 Čtvrté Národní mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Nivnice E. Mlynarčík PP Netolice
1986 Páté otevřené mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Opatově V. Ostrovský ZD Vavř. Veselka
1987 Šesté otevřené mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Opatově V. Ostrovský ZD Vavř. Veselka
1988 Sedmé otevřené mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Biskupky J. Pekárek ZD Opatov
1989 Osmé otevřené mistrovství v ovládání ovčáckých a pasteveckých psů Nečtiny M. Koško ZD Sobotka

Všechna tato mistrovství, i kvalifikační soutěže na ně, se pořádala podle jednoduchého řádu, který byl založen na tom, že ovčák se svým psem vyhnal stádo ovcí (asi 100 až 200 kusů) z jednoho košáru a přehnal ho do druhého. Cestou plnil různé úkoly. Začalo to vyhnáním z košáru a převedením stáda ke komunikaci vzdálené asi 50 metrů od košáru a jeho vedení po cestě v proudu o šířce asi 3-4 metry dalších 50 metrů. Dalším úkolem bylo stádo na cestě obrátit do protisměru a cestou zpět minout traktor s vlekem. Pak musel ovčák se stádem odbočit z komunikace a hnát ho mezi dvěma kulturami tak, aby se nezačaly ovce pást nebo dokonce nevlezly do porostu. Následoval přechod stáda přes lávku (most). Jedním z nejtěžších úkolů, ale hlavním, bylo rozvinutí stáda k pastvě “naširoko” a vzdálení ovčáka od pasoucího se stáda (ovce ho chtěly přirozeně následovat a pes jim v tom měl zabránit). Posledním úkolem bylo odvedení stáda z pastvy a zavření do košáru. Výkony psovodů a jejich psů posuzovalo vždy několik rozhodčích na stanovištích na trati.

Za každý úkol mohl získat ovčák 4 body. Ty se násobily různými koeficienty od jedné do pěti. Ovčák mohl dosáhnout celkem 100 bodů. Hodnotilo se nejen splnění jednotlivých úkolů, ale především způsob reakce psa na povely psovoda. Pes musel umět následující povely: zůstaň, pomalu, místo, hop, stát, vrať, štěkej a hledej. Pes musel prokázat, že “na slovo” poslouchá dané příkazy svého pána. Dvojice – pes a jeho pán – byla posuzována podle toho, jak dokáží stádo přinutit k tomu, aby se buď páslo, nebo nepáslo, dalo se na pochod nebo zastavilo, jak pes zareagoval, když se některá ovce odpoutala od stáda, resp. jak ji zahnal zpět. Tento způsob ovládání stáda ovcí vyplýval z toho, jak, a s jakými psy (většinou dlouhosrsté skotské kolie a němečtí ovčáci), se u nás a v sousedním Německu páslo. V  sousedním Německu se navíc soutěžilo se dvěma psy. U nás to bylo povolené, ale co pamatuji, tak takhle soutěžil akorát jeden ovčák v Nečtinech.

Nedostatkem tohoto řádu bylo, že se i zde prosazoval “tvrdý drill” v ovládání psa, prosazovaný činovníky organizace Svazarm, a některé nesmyslné požadavky na ovčáka, které byly zahrnuty v řádech. Ovčák například musel před zahájením soutěže podat hlášení v následující podobě: Psovod “ten a ten”, se psem “tím a tím”, je připraven k provedení zkoušky. Psovod musel stát v základním postoji, pes musel sedět u jeho levé nohy, vodítko prověšené v levé ruce psovoda. Dnes už se tomu jen zasmějeme – ale bylo tomu tak!

Po roce 1991 byla “pravidla” trochu přepracována a přejmenována na „Zkušební řád ovladatelnosti, pracovní a pastevecké upotřebitelnosti“. Řád byl schválen Českým svazem chovatelů (ČSCH) se sídlem v Praze Kobylisích a zkouška měla zkratku PZP (pastevecká zkouška psa). Na sestavení řádu jsem se tenkrát podílel jako člen sportovní komise ČSCH. Bohužel, v té době na území ČR nastal útlum chovu ovcí. Radikálně se totiž začaly snižovat stavy ovcí a o “nějaké” soutěže nebo zkoušky v pasení nebyl zájem. Až v roce 2000 se podle řádu PZP soutěžilo v Rovečné. V roce 2009 pak FCI zavedlo nová pravidla pro zkoušku a soutěže v pasení v tzv. tradičním stylu (o tom ale v dalším textu, abych nepředbíhal).

Nástup borderek

Po roce 1993, kdy k nám byla dovezena první border kolie, se začal zájem o pasení pomalu obnovovat. Majitelé border kolií si uvědomovali, odkud border kolie pocházejí a co bylo a je jejich prvořadou činností a že z toho plynou všechny její úžasné vlastnosti a schopnosti. Sjížděli jsme se k lidem, kteří měli nějaké ovce a byli ochotni je „půjčit“ k výcviku psů či dokonce k testům v pasení. Zpočátku totiž nešlo ani tak o výcvik, jako spíše o poznávání vloh border kolií. V tu dobu již bylo v jiných západních evropských zemích borderek hodně a páslo se s nimi tzv. anglickým způsobem po vzoru soutěží organizace ISDS (International Sheep Dog Society). Tento způsob práce ovčáckých psů jsme převzali i v ČR. V tu dobu (kromě řádu ISDS) neexistoval mezinárodní řád pro pořádání zkoušek a soutěží ovčáckých psů.

První testy vloh ovčáckých psů k pasení proběhly 18.9.1999 v Litomyšli, posuzováno bylo 8 psů, jen polovina z nich uspěla. Akci pořádal Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK) se sídlem v Brně. V Litomyšli se utkali psi, kteří prošli testem vloh, i na soutěži. Zúčastnili se jí však jen 3 psi a podmínky pro soutěž byly na hranici regulérnosti (soutěž probíhala v hale a s ovcemi, které nebyly zvyklé na psy). Soutěž tenkrát vyhrál pes Dynamit Akumulator, říkali jsme, že vyhrál první a poslední halové mistrovsví v pasení ovcí . Tenkrát ještě test vloh i pravidla soutěže nebyly oficiálně schváleny a vycházely spíše z podmínek, které v hale byly. Plnily se úkoly, které souvisely s předváděním ovcí, to znamenalo je přivést uličkou do haly, udržovat je uprostřed ringu a pak zase v klidu odvést do jejich kotečků na dvoře. To je úplně něco jiného za práci než na pastvině. Podobnou práci jsme později předváděli na ukázkách s ovcemi na trzích a výstavách v Přerově, Brně, Nitře, Praze Letňanech, Lysé nad Labem a na mnoha dalších místech, a to jak s ovcemi, tak s indickými běžci. Tenkrát to byla pro lidi úžasná atrakce a podívaná, dnes se mi zdá, že už to málokdo ocení.

V roce 2000 byla založena Česká asociace ovčáckých psů (ČAOP), která v dalších několika letech organizovala většinu akcí pasení na území ČR. Po vzoru některých evropských států jsme sestavili řády pro testaci vloh k pasení (ZVOP) a pro práci ovčáckých psů (ZPOP). Řády byly schváleny Kynologickou jednotou ČR Brno. V první řadě bylo nutné zaškolit rozhodčí. Pro ty účely jsme pozvali jednoho z nejpovolanějších, mistra světa v pasení ovcí Serge van der Zweepa. Na akci, konané 14. – 16.4. v Dobšicích u Sobotky, proběhlo nejen školení rozhodčích a psovodů, ale i ukázky výcviku border kolií v pasení pro veřejnost. O akci byl obrovský zájem, svědčí o tom i to, že jsme tenkrát měli dokonce 21 sponzorů. Ceny, kterých bylo opravdu hodně, jsme zpeněžili v tombole při večerním setkání účastníků.

Ještě ten rok v červnu proběhlo v Rovečné (okres Žďár nad Sázavou) Mistrovství ČR. Posuzovala Ingrid Klaffl z Rakouska. Borderky soutěžily podle řádu PZP ve dvou kategoriích, s jedním a se dvěma psy. Obě kategorie vyhrál Michal Hrdlička s půjčenými psy, v kategorii s jedním psem soutěžil se psem Mouse di Cambiano a se dvěma psy s Mouse di Cambiano a Britem (Clydebank Brit), psem dovezeným z Anglie přímo z farmy, kde už jako dospělý pracoval u stáda ovcí.

Další soutěže s border koliemi již probíhaly jen v anglickém stylu, který byl v roce 2009 přejmenován na „collecting“. Obdobně francouzský styl (občas se mu také říkalo německý, hlavně u nás) byl přejmenován na „traditional“.

Border kolie je psem „přiháněcím“, proto také soutěží ve stylu, který se nazývá „collecting“. Jejich základní vlohou je běžet na opačnou stranu stáda ovcí od ovčáka a pak je k ovčákovi přihnat a udržovat je v jeho blízkosti. Ta úžasná schopnost vodit stádo po pastvině na vzdálenost několika stovek metrů od ovčáka, co vidíte na soutěžích a ukázkách, je výsledkem výcviku díky tomu, že borderky jsou velmi inteligentní a učenlivé.

Rozdíl mezi řádem pro border kolie (collecting) a pro ostatní ovčácká a pastevecká plemena (traditional), by měl být u pasteveckých plemen ve snaze o zachování vloh, označovaných jako „tending“ (což v překladu znamená pečovat, obsluhovat, opatrovat, hlídat apod., všechny tyto přívlastky jsou pro způsob pasení v tradičním stylu charakteristické) a „balance“ (což znamená, že pes udržuje stádo v blízkosti ovčáka, ať se hne kamkoliv). Psi plemen, které pasou v tradičním stylu, se musí naučit pracovat v tzv. brázdě, tedy pohybovat se po označené hranici (boundary work) tak, aby ji ovce nepřekročily. Tím jsou při přemísťování stáda ochráněny porosty, které by ovce spásat neměly. Rozhodčí má za úkol posoudit nejen vlohy psa k pasení, ale i to, jak zvládne technickou část, tedy co se naučil.

Obnovení soutěží v tradičním stylu

V roce 2001 byla ustanovena FCI komise pasení, která měla a má na starosti pasení s ovčáckými psy. Zástupcem Slovenska v ní byl Ing. Vladimír Klas z Bratislavy a později Ing. Martin Kosa. Informace jsem čerpal od nich, ČR svého zástupce v komisi neměla. V roce 2007 se sešli tehdejší předseda FCI Y. De Clercq a 3 členové presidia FCI s presidentem FCI komise pasení Wilfriedem Scheldem, za rakouský OKV se jednání zúčastnili J. Kurzbauer a M. Fuchs. Dohodla se tam spolupráce se sportovní komisí FCI, návrh řádu CACIT a hlavně nutnost vypracovat řády pro pasení HWT (Herding working test) a IHT (International Herding Trial). Bylo navrženo, že za absolvování zkoušky HWT bude možné získat certifikát pro vstup do pracovní třídy na výstavy, a že HWT bude těžší než IHT1, alespoň pro tradiční styl. O tomto rozhodnutí se nyní vede velká diskuze a chystá se změna, IHT1 by mělo být náročnější než HWT, už právě proto, že HWT je vstupní branou pro IHT1. Na té schůzce byla prakticky odstartována novodobá historie pasení ovcí s ovčáckými psy, kterou bylo nutné postupně propracovat a hlavně prosadit do praxe.

V roce 2007 P ČMKU jmenovalo usnesením 05/43/07 zástupcem ČR v FCI komisi pasení Ing. R. Loučku. Ten se postupně od roku 2008 zúčastnil všech jejich zasedání v Rakousku, Švýcarsku, Francii, Švédsku, ČR, Německu, Finsku a Holandsku. V Rakousku v r. 2008 byly schváleny řády pasení HWT a IHT, které platí od 1.1.2009 dodnes. V následujících letech byly v komisi řešeny většinou záležitosti, týkající se výkladu a implementace řádů do praxe, což se v některých zemích stále moc nedaří. Při zasedání FCI komise pasení v Německu v roce 2013 bylo uspořádáno první a zatím poslední školení pro rozhodčí pasení v tradičním stylu, za ČR se ho zúčastnil R. Loučka. V roce 2015 FCI komise vytvořila řád pro zkoušku vloh NHAT (Natural Herding Attitude Test), která je obdobou zkoušek vloh na národní úrovni ve Francii, Itálii, Německu, ČR a v dalších státech. Od 1.1.2016 tuto zkoušku FCI oficiálně schválilo jako mezinárodní. Nyní FCI komise pasení pracuje na změnách řádů HWT a IHT, především pro tradiční styl.

Současnost

Poslední dobou se mi zdá, že v pasení se hlavně řeší co, kdo, kdy, kde a jak. Více probíhají diskuze v osobní rovině, než v té odborné. Vznikají nové spolky a stále se předělávají organizační pravidla. Doufám ale, že to nepotrvá dlouho a opět se budeme věnovat více našim psům a diskutovat hlavně o jejich výcviku, vlastnostech a schopnostech.

Závěr

Pasení již dávno není záležitostí farmářů, pro které je ovčácký pes téměř nutností. Pasení se pomalu, ale jistě stává psím sportem, kterému se věnuje stále více a více lidí. Bez jasných a závazných pravidel není možné soutěžit. Pravidla jsou výsledkem mnoha jednání a kompromisem různých návrhů. Bude záležet jen na nás všech, jak tato pravidla přijmeme a jak je budeme dodržovat. Cílem by měly být nejenom dosažené výsledky, ale i pohoda a dobrý pocit z dobře stráveného času se svými psími kamarády.

Radko Loučka

Sheepherding Commission KJ-CR